Zdroj: Moravskoslezský deník
Ročník a číslo: 67
Strana: 2
Autor: Boleslav Navrátil

Vynikající trenér, který prohlásil, že „fotbal nemá logiku“, by se letos dožil osmdesáti let
Krajané, kteří dobyli svět

Fotbalista Tomáš Pospíchal patří u nás k největším postavám tohoto sportu druhé poloviny minulého století. Stal se mu osudem ať jako hráči, nebo trenérovi. Nejdéle působil v Baníku Ostrava, ale i v jiných klubech – a všude úspěšně. V roce 1962 byl ve slavné československé jedenáctce na mistrovství světa v Chile, která získala stříbrné medaile. Právě Pospíchalovi se připisuje okřídlená věta: „Fotbal nemá logiku!“

Dar od Boha

Tomáš Pospíchal je Slezan, narodil se 26. června 1936 v Pudlově, dnes součásti Bohumína. Když republiku obsadil Hitlerův Wehrmacht, odstěhovala se rodina do Přerova. Ve fotbale mohou vyniknout jen ti s darem od Boha. Propadnou mu duší i tělem. Tomášovi rodiče velkou váhu příkládali náboženství a fotbalové zanícení syna Tomáše– alespoň zpočátku – jim bylo proti mysli. Otec v Tomášovi chtěl vypěstovat něco ušlechtilého a nutil synka chodit do houslí. V neděli byl navíc povinný kostel, kde Tomáš dokonce ministroval.

To všechno časově kolidovalo s milovaným sportem. Hrál s velkým zanícením už od útlého mládí, přičemž byl tak obratný a zdatný, že rodiče nakonec uznali, že v této své zálibě vyniká nad ostatními kluky. Zvláště když si všimneme, že Pospíchalovi životopisci se vyhýbali výsledkům ve školních lavicích… Jenže v tělocvičně na něho neměl nikdo. Když se pak rodina přestěhovala do Telče, hrál jako žák základní školy v krajském fotbalovém přeboru – za muže! A hned v útoku.

Cesta do Baníku

Po ukončení základní školy se Tomáš dohodl s rodiči, že půjde do učňovské školy v Ostravě. Nadaný fotbalista však neunikl pozornosti a v roce 1951 už hrál za Baník. Jenže zasáhla byrokracie, Tomáš musel přestoupit do vítkovického oddílu. Vedl si skvěle, takže získal výjimku: jako šestnáctiletý mohl hrát druhou ligu za dospělé. Pak ale musel absolvovat základní vojenskou službu – hrál za vojenské kluby Tankista Praha a později Dukla Pardubice. Když jeho služba v armádě skončila a vrátil se do Ostravy, nenastoupil do druholigových Vítkovic, ale rovnou do Baníku Ostrava.

Tam působil úspěšně sedm let. Pak ovšem chtěl zkusit něco jiného, zájem o něho projevila v roce 1964 Sparta Praha. To způsobilo v Baníku takové rozladění, že byl v Ostravě dokonce zatčen a vsazen do vězení. Chtěli mu tak zabránit, aby se setkal se zástupci Sparty. Nakonec zasáhl tajemník ÚV KSČ (a Ostravan) Drahomír Kolder, který zatelefonoval na krajský výborKSČs výzvou, aby „neblbli“. Do dvaceti minut byl Tomáš Pospíchal na svobodě a skutečně zamířil do Sparty Praha. S tímto klubem dvakrát vyhrál ligu – v roce 1965 a 1967. Se Spartou se dostal až do čtvrtfinále Poháru mistrů evropských zemí (PMEZ – dnes Liga mistrů).

Hráč jeho kvalit se samozřejmě probojoval do reprezentace a jeho hvězdná chvíle přišla v roce 1962 na fotbalovém mistrovství světa v Chile. V utkání se Skotskem vstřelil Pospíchal rozdílový gól, který nás posunul do finále. Tam v prohraném utkání s Brazílií přihrál Josefu Masopustovi na náš vedoucí gól (nakonec ale Brazílie vyhrála 3:1). Jeho reprezentační kariéra se chýlila ke konci, začal mít problémy s třísly. V roce 1968 odešel do francouzského klubu FC Rouen, kde působil tři roky (v závěru dokonce jako hrající trenér). A poté uzavřel hráčskou kariéru.

Pan trenér

Když se vrátil do Československa, o práci trenéra příliš nestál. Ale protože v Ostravě ho trénovali František Bufka a Jaroslav Vejvoda, ve Spartě Václav Ježek a u reprezentace Rudolf Vytlačil, od nichž toho hodně pochytil, nakonec neodolal. Jeho prvním trenérským místem byla Ostrava, kde si ovšem teprve dokončoval nezbytnou trenérskou kvalifikaci. Dovedl Baník k vítězství v Českém i Československém poháru. Na jaře 1975 se Baník probojoval až do čtvrtfinále poháru UEFA. Pospíchal pak zamířil do Plzně, kde vystřídal Jiřího Rubáše. Ten přešel naopak do Baníku, se kterým získal v roce 1966 – právě po vítězství nad Pospíchalovou Plzní 1:0 – mistrovský titul…

V roce 1977 už byl Pospíchal v pražských Bohemians. V té době tam hráli Antonín Panenka, Karol Dobiáš, Přemysl Bičovský a další výborní fotbalisté. Pospíchal vybičoval mužstvo v roce 1983 k zisku titulu mistra ligy a do semifinále poháru UEFA (dnešní Evropská liga). Byl znám jako mimořádně tvrdý a nesmlouvavý trenér, který neuznával žádné výmluvy, ani ty oprávněné. Navzdory tomu, že sám byl znám v mládí jako hráč, který se na trénincích docela rád „ulejval“. Jenže Pospíchalovo zdraví se začalo zhoršovat, prodělal infarkt, byl operován a měl dvojnásobný bypass. Nakonec mu bylo transplantováno nové srdce. V roce 1996 obdržel prestižní Cenu Václava Jíryza přínos českému fotbalu. Zemřel 21. října 2003.