Následující řádky nejsou oficiálním stanoviskem klubu FK Bospor Bohumín, ale pouze názorem člena jeho revizní komise, místostarosty města a zároveň dlouholetého fanouška i činovníka z fotbalového prostředí.
V titulku jsem si dovolil malinko upravit pokřik, který se bohumínskou kabinou nesl v posledních týdnech často. Mužstvo pod vedením trenéra Marka Poštulky zažilo úchvatný rok a po 19 letech se bohumínský fotbal posunul do divize. A mně se dere na jazyk (nebo spíše pod prsty na klávesnici) dovětek „navzdory“.
Co mě k takové myšlence vede?
Poslední domácí zápas odehrál Bospor v sobotu 17. června s Kobeřicemi. Tým se těšil na oficiální převzetí poháru z rukou vedení krajského fotbalového svazu, vždyť přebor je pro MS KFS vrcholnou a nejprestižnější soutěží.
Když jsem v pátek zjistil, že trofej bude předávat člen výkonného výboru Tomáš Selník (aspoň jemu díky za to, že si našel čas), bylo mi líto těch kluků, kteří si dovolili letos v soutěži jedenadvacetkrát vyhrát. Abych dodal ceremoniálu na vážnosti, přesvědčil jsem starostu Petra Víchu, ať dorazí na korunovaci také.
Dovedete si představit, že by mistrovský pohár vítězi ligy předával někdo jiný než Miroslav Pelta, pokud by zrovna nebyl dočasně pověřen jinými úkoly jako teď?
Každý může mít občas nějaké povinnosti, samozřejmě, ale dle mého mínění je předání trofeje vítězi krajského přeboru tak pozoruhodným momentem, že stát v čele MS KFS, tak si tu slávu ujít nenechám.
Už nehovořím o tom, že přivézt trofej do Bohumína o den dříve v pátek na trénink týmu, vnímám jako pohrdání vítězem a krajským přeborem jako takovým. Ale budiž.
K dokreslení situace přidám jen poznámku.
Po celé jaro FK Bospor vedl nejvyšší krajskou soutěž se slušným náskokem, spolu s Krnovem chodily v Bohumíně nejvyšší návštěvy (na podzimní šlágr s Heřmanicemi dokonce přes sedm stovek diváků). Zkuste si tipnout, kolikrát zavítali do hlediště předseda nebo sekretář MS KFS, aby se podívali, co že se to s tím bohumínským fotbalem děje? Já vím, je to k nám ze sekretariátu přesně 15 km a 400 metrů.
Aaaaaaa, jako bych to teď slyšel, že v tom nemáme hledat nic osobního. OK, jedeme dál.
Na podzim se nestihl odehrát duel posledního kola mezi Čeladnou a Bohumínem. Vedení MS KFS přeložilo duel na květen, aby později všechny šokovalo a předřadilo utkání třetího týmu tabulky s prvním už na 11. března, tedy týden před jasně stanovený a pevný start druhé poloviny soutěže. Prý kvůli regulérnosti…
Dovedete si představit, že by fotbalová liga začala nečekaně po zimní pauze pro některé kluby o týden dříve, než stanovila oficiální termínová listina? Některá mužstva by ještě byla možná i na herním soustředění v Turecku, ve Španělsku nebo na Kypru…
Dobrá, přizpůsobili jsme se, v Čeladné jsme prohráli a všichni se asi už ve skrytu duše těšili, že „je po nás“. Nebylo. Dopředu nás hnaly i další maličkosti. Třeba fakt, že Bruntál dvakrát nehrál kvůli nepříznivému počasí, ale pak mohl zápasy dohrát ve druhé půli května i přesto, že bojoval o udržení. Tady se už na regulérnost soutěže nehledělo.
Vrcholem všeho je pak chaos s názvem krajský pohár. Do této soutěže se moc klubů nehlásí a já asi tuším proč. Podle termínové listiny se mělo finále uskutečnit 7. června. Hrát se ale bude zítra, tedy 20. června, i když ještě v komuniké STK MS KFS č. 27 z 10. května se původní termín držel.
Chápu, že na vině jsou okresy, které nestihly své jedno až dvě kola odehrát za celý rok včas. Aspoň je na tomto příkladu ale jasně vidět, jaké vážnosti se krajský aparát a jeho rozhodnutí v okresech těší.
A co finalisté? Například trenér Marek Poštulka a řada hráčů Bosporu si už naplánovala dovolenou. První srpnový týden začínáme v divizi, tak chtěli aspoň na týden někam k moři, než zase zapadnou do tréninkového procesu.
Může se na hráče někdo zlobit, že už tady nejsou, když soutěže měly být dávno uzavřeny? Jde přece „jenom“ o finále soutěže, která asi v podstatě nikoho nezajímá, ač se z ní postupuje do MOL Cupu. A já jen dodávám, že my ji i přesto chceme vyhrát!
Nevím, jestli to mé postesknutí dočetl někdo až sem. Pokud ano, tak mu děkuji. A jestli to byl dokonce někdo z těch fotbalových expertů a činovníků, kteří se v pondělí ráno scházejí u kávy v jednom nejmenovaném hotelu nad Bazaly, tak jsem jim možná poskytl důvod zanadávat si na mou maličkost. Nevadí mi to, jsem na to zvyklý.
A zachovejte klid. Toho, že by se někdo chytil za vlastní nos, toho se vážně nebojím…
Igor Bruzl